Přiložený příspěvek se zabývá sledováním vlivu teploty austenitizace na rozpouštění karbidů v nástrojové oceli ledeburitického typu vyráběnou práškovou metalurgii. Dále sleduje vliv strukturních změn na tvrdost této oceli. Zkušebním materiálem je ocel Vanadis 6, která byla austenitizována při sedmi různých teplotách v rozmezí 1000 až 1200°C. Vzorky poté byly kaleny do oleje o pokojové teplotě. Materiál byl zkoumán i v dodaném stavu, žíhaném na měkko. Strukturní změny byly pozorovány pomocí rastrovacího elektronového mikroskop, kde se použila metoda EDS mapping. K vyhodnocení karbidů byl použit software NIS-Elements, kde se zjišťoval objemový podíl, hustota a velikost karbidických fází na deseti místech vzorku. Tvrdost HRC vzorků se určovala z celkem 5 hodnot.

Projekt se zabývá analýzou tlakově litého odlitku držáku z Al slitiny v rámci šestinásobné formy. Na hranách odlitku dochází při ostřihu k odlamování částí. Vzhledem k tomu, že zákazník požaduje čistou hranu, tyto odlitky musí být vyřazeny jako zmetkové. V rámci tohoto projektu proběhla analýza metalurgického procesu na jakost tlakově litých odlitků z Al slitin a spolu s postupným hledáním příčin zalamování proběhly jednotlivé návrhy na vyřešení tohoto problému.

Cílem práce na téma „Vzorkování povrchu mělkými drážkami elektroerozivní technologií“ je výroba 2 - 5 um hlubokých a 40 - 70 um širokých drážek na naleštěném ocelovém povrchu pokusného vzorku. Práce ukazuje metodiku výroby na elektroerozivním stroji Sodick APL1 a to především optimalizaci souboru pracovních podmínek a problémy spojené s výrobou detailů za hranicí udávanou výrobcem stroje.

Konstrukce a uspořádání hnacího vozu a hnacího podvozku. Návrh vzhledu a uspořádání hnacího vozu i jednotky, stanovení podmínek pro provoz na trati, návrh vypružení a konstrukční řešení celého pojezdu.

Vliv tepeného zpracování na chrom-vanadovou ledeburitickou ocel v oblasti: Tvrdosti oceli v závislosti na popouštěcí teplotě, struktury před a po tepelném zpracování, obsahu legur a velikost zrana v jednotlivých vzorcích s různými kalícímí teplotami.

V současné době vlastnosti čistých kovů nevyhovují náročným tribologickým požadavkům povrchových vrstev. Do popředí se tak dostávají kompozitní povlaky. Kompozitní povlak je takový povlak, který je složen ze dvou či více fyzikálně odlišných složek. Výsledkem pak je, že fyzikální a mechanické vlastnosti kompozitního povlaku jsou lepší než vlastnosti samotných jednotlivých složek. Galvanické kompozitní povlaky mají galvanicky vyloučenou kovovou matrici, ve které je rozptýlena určitá část práškových disperzních částic. Takto je pak možné vylučovat povlaky s různými vlastnostmi: tvrdé, otěruvzdorné, kluzné a samomazné, antiadhezivní, s tepelnou odolností a další varianty vlastností včetně jejich kombinací. Tato práce se dále zabývá kluznými vlastnostmi kompozitu Zn-PTFE s důrazem kladeným na výzkum vhodných technologických podmínek při výrobě tohoto kompozitu. Optimalizace technologických podmínek by měla pak vést ke snížení součinitele smykového tření a ke snížení opotřebení povlaku.

Diplomová práce zameřena na zpřehlednění nekonvenčních slitin hliníku, jako jsou slitiny magsimal, silafont, slitiny hliníku s beryliem, slitiny hliníku s lithiem a skandiem, semisolid slitiny. Porovnání jejich mechanických vlastností a oblasti použití. Praktická část zahrnuje odlití několika nekonvenčních slitin hliníku a změření jejich vlastnosti na samotných vzorcích.

Tato práce se zabývá vlivem jednotlivých parametrů získaných simulací lisování v MKP programu Pam-Stamp na deformaci a napjatost dané součásti při statickém zatížení. Zároveň je řešena otázka způsobu namapování těchto parametrů na jinou síť, vytvořenou pro MKP program Abaqus. Také je zkoumán vliv těchto parametrů a technologie výroby na buckling na střeše automobilu. Nakonec je navrženo řešení, které by mohlo pomoci buckling odstranit.