Vznik samobuzených kmitů při obrábění je faktor omezující výkonnost obráběcích strojů. Příspěvek ukazuje vliv některých zjednodušení, které předpokládá klasická frekvenční teorie popisující zákonitosti vzniku samobuzeného kmitání. Dále je ukázán postup vyhodnocení stability řezného procesu.

Vrstvy DLC nacházejí díky svým jedinečným vlastnostem stále širší oblasti využití. Vyznačují se vysokou tvrdostí, chemickou stálostí, bio-kompatibilitou a nízkým koeficientem tření. Vzhledem k jejich měnící se barvě společně s dobou depozice (tloušťkou) jsou rovněž velmi atraktivní pro dekorativní účely. Povlaky byly vytvořeny na povrchu plechů z nerezové oceli pomocí metody RF PACVD (Radio Frequency Plasma Assisted Chemical Vapour Deposition). Pro zlepšení adheze DLC povlaků k ocelovému substrátu, byl při depozici použit křemík a dusík. Adheze vytvořené vrstvy byla zkoumána scratchtestem a statickou nanoindentací. Dále byla pomocí indentace vyšetřována tvrdost. Chemické složení povlaku bylo rovněž zjišťováno. Vrstvy měly tloušťku 1,3 μm a jejich morfologie odpovídala přibližně morfologii povrchu substrátu. Bylo zjištěno, že přidáním dusíku do procesu depozice povlaku DLC, dochází ke zlepšení adheze k nerezovému substrátu.

Využití syntetizovaných proudů pro přenos tepla je známo z literatury. Cílem tohoto příspěvku je shrnout možnosti, jak upravit nebo seřídit generátor syntetizovaného paprsku, aby vzniklé proudění vykazovalo větší účinnost přenosu tepla při dopadu na stěnu. V příspěvku jsou popsány dva způsoby jak toho docílit. První možností je zvýšení kladné průtočné složky rychlosti v ústí generátoru a druhým způsobem je správné nastavení frekvence oscilujícího proudění.

S narůstajícími nároky na přepravu osob a zboží je kladen stále větší důraz na bežpečnost dopravy, která je ovlivněná řadou parametrů, např. organizací dopravy, kvalitou dopravní cesty, lidským činitelem a v neposledné řadě spolehlivostí dopravních prostředků. Zajistit bezporuchový technický stav vozidla po celou dobu jeho životnosti si vyžaduje zavést určitý systém údržby. Pokrokovost přístupu je založena na sledování poruchovosti, vyhodnocování spolehlivosti, zavedení systémů diagnostiky. Náklady spojené s obnovou a provozem vozidla tvoří jenom část nákladů v celoživotním cyklu. Systém údržby výraznou mírou přispívá k posouzení jakosti vozidla a má rozhodující vliv na konkurenceschopnost výrobku na trhu. Moderní trendy vyžadují formulaci požadavků na vozidlo a jeho užitné vlastnosti již ve fázi předvýrobních etap (výzkum a vývoj) a jejich součástí je také prognóza nákladů životního cyklu.

Poster popisuje metodiku výpočtu podélných a příčných modifikací šikmých ozubených kol za pomoci metody konečných prvků (MKP). Do metody je zahrnut vliv změn polohy a tvarů jednotlivých členů převodové skříně. Modifikací dosáhneme lepších záběrových poměrů rovnoměrnějším rozložením zatížení po šířce zubu.

Příspěvek obsahuje návrh a ověření metody pro tvorbu víceosého postprocesoru. Metoda je založena na překladu textového souboru s CL daty. Pro aplikace pětiosého osého obrábění je zde řešena optimalizace velkého přírůstku úhlové souřadnice rotační osy C ve dvou následujících blocích partprogramu při souvislém obrábění. Následně je tato metoda ověřena aplikací na obrábění tvarově složitých ploch. Využito je CAM systému CATIA, uvažován je řídicí systém iTNC 530 firmy Heidenhain a pětiosé obráběcí centrum MAS MCVL 1000.

Cílem této studie je analýza zahraničního obchodu se zaměřením na stroje a dopravní prostředky. V provedené analýze ukazuji velmi vysokou a stále se zvyšující závislost české ekonomiky na exportu strojů a dopravních prostředků (SITC-7), zvláště pak na exportu silničních vozidel (SITC-78). Smyslem této studie je ukázat, že další orientace ČR na výrobu osobních automobilů je nebezpečná.

Analýza vzniku tepla v průběhu frézování představuje problém, který je schopen negativně ovlivnit jak kvalitu obráběného povrchu, tak životnost nástroje a potažmo způsobit tepelnou deformaci stroje a snížit tak celkovou přesnost výroby. Přímě měření v místě řezu není možné díky odletujícím třískám, rotujícímu nástroji, chladící kapalině atd. Je tedy nutné volit nepřímé metody. Jedním z perspektivních přístupů je využití tepelných přenosových funkcí. Prezentovaný příspěvek řeší monutnost tepla v místě řezu při frézování hliníku právě touto metodou. Na základě měření teplot v obrobku a jeho následné kalibraci je vytvořená přenosová funkce, která umožňuje určit velikost tepla, vznikajícího mezi nástrojem a obrobkem.